Jak šel čas s Guyem Fawksem

20. dubna 2012 v 20:15 | Floyd |  Jakože foťák
V posledních pár měsících jsem se s foťákem dostala k pár křičícím davům. Pak jsem slibovala hory doly, jak vám ukážu výsledek. Ten den konečně přišel.
Tedy, tyto vesměs sympatické a pozitivně laděné davy křičely kvůli diskutované dohodě ACTA. (Kromě toho, že jako na všech demonstracích někteří křičeli, protože už prostě dlouho nikde nekřičeli.)
Dost řečí, začněmež:
Celý článek | Přidat komentář
 

Adam a Eva

4. března 2012 v 21:07 | Floyd |  Moje každodenní filosofie a tomu podobné (aneb má to dokonce i téma!)
Adam a Eva. Tuhle jsem se o ten příběh z jistého prozatím přísně tajného důvodu zajímala. Prošla jsem si troje převyprávění biblické dějepravy, co máme doma (a shledala, že v naší domácnosti ateistů/agnostiků nikdo nemá tucha, kde se nachází normální Bible), koukala jsem se i na internet, kde byla docela dost zajímavá verze svědků Jehovových. Vážně vám řeknu, že ani jeden ten záznam nebyl stejnej. Všechny to nějak interpretovaly, občas se snažily vysvětlit pohnutky Evy či Adama, občas dokonce Boha, přičemž si v tom varianty i protiřečily... takže.. jak to tenkrát bylo? Neříkám, že by mě to nezajímalo... vyhnal Bůh Adama a Evu z Ráje, protože zde nemohl přebývat tvor svobodně volící mezi dobrem a zlem, neboť by to Ráj mohlo stát.. ehm.. kořínky? Nebo nesnesl bytost, která by se mu v takové míře blížila? Mohli Adam a Eva poznat, že je nějaké jednání špatné, když neznali zlo? Nebyl had ponoukán nějakou další bytostí, která mu poskytla dar řeči? (svědci Jehovovi .. ) Byli Adam a Eva lidé, či eukaryotické buňky?
Dostala jsem se také k tvrzení, že Bůh ponechal v zahradě zapovězený strom proto, že chtěl lidem dát svobodu rozhodnout se, zda ho budou, či nebudou poslouchat. Mohli si ale lidé opravdu rozumně vybrat, když nevěděli, co je zlo? Nechci ani o jedné variantě (poslouchat/neposlouchat) tvrdit, že je zlo, jenom dle mého soudu člověk těžko domyslí důsledky svých činů bez znalosti veškerého negativního, resp. bez znalosti toho, že to je negativní.... chtěla bych tam tenkrát byt. V ráji. 3+1

Občas mám z těch zápisů pocit, že je psal někdo, kdo Boha neměl rád a přepisovali je ti, kdo ho naopak rádi měli. Asi jenom jinej pohled, už je to pár tisíc let ..

Kterák bychom stoupali ke světlu, kebychom si nemohli vybrat, žhe?


(Gustave Doré, 6. ledna 1832 - 23. ledna 1883)
Přidat komentář

Seance (vyvolávání filmu)

29. února 2012 v 17:19 | Floyd |  Jakože foťák
Oukej. S Fien jsme splnily slib a vážně jsme se sešly. Už je to asi více než měsíc, ale znáte mě. Takže tady je pár věcí dohromady ze dvou seancí, abych pravdu řekla.... jakože jsem z toho neskákala do stropu, ale musím se podrobit kruté a nelítostné kritice! Trochu se s tím učím povídat. Kromě tohodle mám fotky ještě asi z miliardy demonstrací /fakt mě baví je fotit, mám jistý pocit smysluplného využití filmu.../, ale ty zde prozatím nezveřejním, protože mám jednu rozdělenou do dvou filmlů, z nichž je vyvolán pouze jeden a to vám vlastně může bejt fuk, takže co to tu melu..?
Prostě fotky. Ha.

Otevřemež to jedním takovým portrétem. /opět to vůbec nebude chronologicky/

Dále. Ponaučení o tom, že veškeré kouzlo tkví...


...v umění zaostřit...



na druhou stranu musím na svou obhajobu říci, že ta za kuličkama rozmazaná být měla. teda. částečně. Ale že sou ty pámelníky bez listů strašně fotogenický? A takový melancholický.. a rozmilý... v lednu...

Dále. Fienina oblíbená fotka, protože jí tam není vidět obličej (nechápu ji). Já ji mám taky ráda, protože vyšla tak, jak jsem chtěla, a to je, jak jsem zde již někde podotkla, celkem úspěch. A taky je hrozně barevná...


Ještě jedna asi špatně naexponovaná, ale čímsi mě dostávající fotka...


A teď něco poněkud přesahujícího mé chápání. Jakože se mi následující obrázek z Riegrových sadů vlastně líbí, ale... mělo to bejt naprosto brutálně přeexponovaný. Foťák na mě koukal, jestli jsem jakože neupadla (tj. expozimetr intenzivně blikal). Takže kde se stala chyba? Je snad foťák ovládán nějakou vyšší inteligencí? Mimozemskou civilizací? Přepíná do automatu, když si myslí, že dělám blbosti? Nebo jsem prostě jenom koště? Máme dost jablek, kdyby vypukla apokalypsa?



A to je zase všechno.
Přidat komentář

Muchomůrky mají hezké klobouky

29. ledna 2012 v 13:37 | Floyd |  Jakože foťák
Tak jo.. exhibicionismus mě ještě nepustil, tedy... Tady je takových pár fotek pořízených někdy mezi říjnem a Novým rokem 2011. Prostě tak, spíš ty, co se mi líbily momentálně, než že bych na ně měla nějak souvislejší názor. Ani chronologicky se mi je sem moc nechce dávat.
Zde:
Tahle mi udělala vážně radost. Ne že by byla nějaká úžasná, ale vyšla vážně a opravdu tak, jak jsem si ji představovala, což člověka potěší, když s tou věcí ještě úplně neumí a pak na výsledek čeká několik měsíců...

Toto je tedy z Prahy, dalšího domova. Praha pod mostem. Nevim. Jenom se mi líbil ten pohled.

Ze stejného bodu focené záchodky pod divadlem. Bylo mi řečeno, že je ta kompozice blbá, má mi to vadit, když je takto schválně? Možná i víc, než kdybych se jí dopustila omylem...:-D

Ok, dejte tam hezký mraky a máte fotku.. nemohla jsem si pomoct..

Světlo na konci tunelu (víte jakej je opak klišé? neklišé)

Tahle se líbila Fien. No, mně nepřijde zas tak epická, ale zase mám úctu k názoru druhých, žhe.

Já jakože moc nevim, co má tohle za hodnotu :-D ale je to takové hezké psycho, exponované asi tak osumset vteřin, na Silvestra na balkóně. Tak jenom.. jakože poslední vteřiny toho filmu, chápete (symbolicky jsem ho ten večer/to ráno dofotila). Aby to tu bylo.

A na závěrrrr:


Abyste věděli, že sem ty srnky fakt vyfotila! "Džíz, ona se dostane k srnkám na kilometr a myslí si"
Já vim no... ale když jsem je stopovala předtim, povedlo se mi to na pár metrů, jenže byla hrozná tma a já nebyla schopná zaostřit :-D navíc se to opět dlouho exponovalo, protože blesk se mi jednak moc nelíbí a jednak mi připadal vůči divoké zvířeně dost netaktní.. takže jsou tam takové rozmazané hnědé fleky v trávě.
Tahle fotka je sice z dálky, ale lepší. A tráva je hezky barevná v těchto krajích, no ne? Vždycky mi ty louky připadaj jak tapiserie.

A to je všechno.
Počet komentářů: 2

Report z demonstrace 17.11.2011

28. ledna 2012 v 21:24 | Floyd |  Jakože foťák
Přísahala jsem, že sem dám jakože nějaký fotky, co jsem jakože fotila. Jsou jakože na film. Takže jsou z mnoha různých dní. Leč. Řekla jsem si, že tu těžkou reportáž z demonstrace 17.11.2011 nechám samostatně. Tedy zde je.
Dost z těch fotek je epicky rozmazaných, neboť se setmělo a často to chtělo i nějakou tu vteřinu, aby vůbec bylo něco vidět...
Jinak - berte to jako reportáž. Nic víc. Vůbec se mi už dneska nechce řešit politiku, poté, co jsem strávila příjemnou hodinku s pár lidmi s maskou Guye Fawkse.
Jo a je to nascanovaný... takže to vypadá trochu zrnitě... a barvy nejsou úplně totálně přesný.. leč nevadí. je to jenom report. Je to špatný ... achjo.
Tedy... S chutí do toho...
Tradičně pod Václavem.

Barevný pán.


Pán, kterému roste z hlavy kameraman. I to se stává.


První z dlouho exponovaných. Na jednu stranu se mi takovýhle pohyblivý věci líbí.


Kamarád.


Naši v běhu dějin...


Na rozloučenou jedna těžce rozmazaná davovka před Rudolfinem.

P.S.: Přece jenom si jednu narážku na politiku neodpustím (pod vlivem dnešních událostí), autorovi těchto fotografií je upřímně jedno, jak s nimi případný pozorovatel naloží, může je sdílet, může si je pověsit na zeď, může si je třeba vytisknout a vytřít si s nimi hýždě. Autor si vyhrazuje právo myslet si svoje o člověku, který by fotografie vydával za své dílo, zároveň má možnost zavrtět hlavou a pochybovat o vkusu dané osoby. Autorovi z těchto fotografií celkem pochopitelně neplyne žádný zisk.

P.P.S.: Vážně nechápu ty bílý pruhy na kraji. Asi scanner. Budu s tim něco dělat? NE. Brou noc :-)
Počet komentářů: 2

Tedy začněme zvesela.

7. ledna 2012 v 13:38 | Floyd |  Všechno Art
Dobrý den. Tak trochu jsem i věděla o čem psát, ale bylo to dost depresivní téma a nechtělo se mi načínat rok tak apokalypticky (nebudu podporovat paniku, přece...). Místo toho vám ukážu něco krásného. Tak tady to je. Je to hrozně zvláštní věc. Ale stralivě krásná. (Asi ji znáte.) Je to první článek roku, tak by se na to třeba dala vztáhnout nějaká pověra.

(Johannes Vermeer)
Přidat komentář

Zase rachejtle? Cože?

29. prosince 2011 v 20:37 | Floyd |  Nepotřebné kraviny aneb trpím samomluvou
Dingdingdong
Tak tu máme téměř konec roku.
Čimčaráráčimčimčim
Citoslovce jsou geniální. Fakt.
Co k němu říct. 2011. Myslím, že jsme ten hloupý rok (jako časový úsek, ne konkrétně rok 2011, blbá formulace.. prostě období cca jednoho roku ukončeno během kalendářního roku 2011, chapka?) tak nějak všichni kopli do hýždě a teď radostně spějeme ke konci světa. Blbý je, že 21.12.2012 nejspíš stejně jenom brutálně stoupne koncentrace ethanolu v ovzduší.
Och, cítím optimismus, jak si tu poletuje smogem - světe nestav se. Dokonce mi teď momentálně ani nevadí, že je legální psát optimiZmus. Fakt ne. Chci vám napsat něco chytrýho.
Čtu Eddu Jr. Jakože teda Mladší Eddu. Je to naprosto epesrámesní. Protože v podstatě tam je úplně všechno, co se o tý severský mytologii ví, teda.. skoro.. jakože... no to je jedno. Je tam toho hodně. Tečka.
Takže...
Je vážně trapný, že tohle bude muj dvanáctej článek v tomhle roce. Já vim. To ještě ani nevypočítávám, kolik z těch článků jsou výžvlebty rozháraného adolescenta a kolik z nich se alespoň snaží něco sdělit.
Takže...
2011... Něco jsme snědli. Něco jsme uvařili. Ne vždy jsme snědli to, co jsme uvařili. Ne vždy jsme uvařili to, co jsme snědli.
Něco jsme našli. Asi tak šest tun nové hudby. Nových filmů. Nových knih. Nových lidí. Nových vtipů. Nových poznatků. Nových možností. Bohužel velice bídné množství nových ponožek ...
Něco jsme zjistili. Potkali jsme se.
Něco se nám po cestě z kapsy vytrousilo. Dokonce i někdo.
Houpali jsme se na houpačce. Točili se na kolotoči. Rozloučili se s Orionem a pak zase přivítali. (Pardón, ale náš kalendář mi připadá z přírodního hlediska strašně nelogickej. Nebo já nevim...)
Pochopili jsme heterocykly. Krevní oběh. Symbolisty. Určování času ve španělštině. Pochopili jsme hromadu vět, které nám ostatní řekli, ale zdaleka to nebyly všechny.
Natřeli jsme to. A nevíme komu.
Kopali jsme. A nevíme do čeho.
Běželi jsme. A nevíme kam.
Smrkali jsme. A nevíme, kde sme to zase chytli.
Mluvili jsme o něčem. O ničem. O něčem, co vlastně nic nebylo. O ničem, co bejvalo mohlo bejt něco.
Spali jsme. Doma. U kamarádů. U babiček. U strejdů a tetiček. V posteli. Ve spacáku. S otevřenou pusou. Se zavřenou pusou. Ve stoje. Na polštáři. Pod polštářem. Chrápali jsme. Snili jsme o věcech i o nevěcech.
Probouzeli jsme se. Ráno. V noci. Pozdě. Brzo. Neradi. Rádi. Do světla. Do tmy. Zimou. Vedrem. Rýmou. Kašlem. Příliš hlasitým sourozencem. Z legrace.
Neprobouzeli jsme se. Prostě tak.
Myli jsme si hlavy.
Chodili jsme na záchod.
Vykládali jsme. Věci. Zážitky. Zavazadla. Karty.
Dělali jsme kraviny. Protože prostě.

Psali sme naprostý kraviny.
... :-)
Přidat komentář

Kandelábr je fakt krásný slovo. Kandelábr.

16. prosince 2011 v 22:03 |  Nepotřebné kraviny aneb trpím samomluvou
Bez ohledu na nulovou výpovědní hodnotu.
Musím vám prostě sdělit, že jsem se cestou z kamarádčiny oslavy houpala na hřišti. Jak tak hodně foukalo, neslyšela jsem skoro nic z okolí. Hřiště s houpačkou je podle mě někde úplně jinde, chápete, ne? A poprvý za tuhle zimu jsem viděla Oriona. Fakt poprvý. Čim výš jsem se houpala, tim blíž jsem mu byla. A celý obloze. A foukal vítr. Hodně moc.
Pak jsem se bála, že na mě spadne Gočárova věž, tak jsem odklusala domů. Na okně mi stydne čaj.
No heč!
Přidat komentář

Dopila jsem falešný kafe

2. prosince 2011 v 20:19 | Floyd |  Nepotřebné kraviny aneb trpím samomluvou
Ou jé
Mám ráda... rnb soul... stromy se snaží zůstat oblečený. Někde v tý tmě...
Ty jo. Mluvila jsem s pánem, co byl zavřený. A předtím křičel, že má samopal, že nás rozstřílí. Pak se mi omlouval a ptal se, jestli si ho nevezmu. Tak jsem řekla, že ještě nemůžu. Jeli jsme šestkou.
Někde v tý tmě...
Brzo mi dojde diář. Ty jo. Byly tam na každej tejden citáty a mapa Spojenejch států. A na začátku, v tejdnech, v nichž jsem ten diář ještě neměla, jsem si přepsala různý věci. Třeba poslední část Písně kamene, nebo souboj Morfea s Chorozonem, nebo úryvek z Mrtvýho harlekýna.
Brzo mi dojde rok. Ty jo. Ještě nebudu bilancovat. Prosinec teprve začal.
Brzo mi dojde dětství. Ty jo. Ne, jenom přes papír. Jinak ne. Jinak si furt hraju.
Ty oči maj barvu tak kolem fialový.
Někde v tý tmě...
Chci se pořád podívat k Inuitům, leč nemá cenu utíkat, že?
A taky se chci naučit říkat s Inkou a ne s Inkem.
Umřel Krtečkův táta. Myslim, že se má dobře. Fakt jo.
Taky se mám dobře. Ale jinak.
Přidat komentář

Prostě Dave McKean...

26. listopadu 2011 v 20:24 |  Všechno Art
Dobrý večer.
Nepiš, běž něco dělat! Nejdu. (Vnitřní dialog)
Ale momentálně jsem dost nezodpovědná na to, abych nedělala to, co mám a psala sem. Takže tak.
Byly jsme s Fien na Komiksfestu. Psala jsem o tom nějakej článek a on se mi mrcha smazal. Takže tak.
Byly jsme s Fien na výstavě Davea McKeana a trochu sme si myslely, že umřeme. Fien taky měla trdelník a projely jsme Komiks v metru, ale na Kačerově sme to nějak prošvihly, což štvalo, neb to vypadalo soudě podle prospektu velice dobře.
Ale Dave McKean.. aargh... On prostě ví.
Jeho poetika...

Jeho barevnost...


Ta jeho surovost vyjádřená dojmem... a ty struktury...


Jeho obálky :-D


Jeho kresby s figurama zkreslenejma a zkosenejma v naprostym souladu...


Jeho naprosto a dokonale žijící lidi


To, jaký barvy dává světu, jak hledá varianty, jak kombinuje, jak zatraceně používá různý materiály, jak si čtete komiks a najednou je tam krajka, jak do toho dává všechno, jak dokáže vyjádřit úplně všechno na světě prostě tim, že vyjádří ten pocit. Jakoby... já nevim. Já nevim. Je to jedna z těch věcí, díky kterejm jsem alespoň trochu ráda, že jsem se narodila právě v týhle době. Další je Harry Potter.
Strašně by se mi k tomu hodila Jen Gloeckner. Jak jsem ji našla v létě (resp. ona mě, když jsem si slavnostně založila profil na myspace) Asi jak je to snový. Nebo nejenom. Je to prostě snový stejnym způsobem. Stejně...dejchací. Stejně barevný.
Stejně konejšivý a děsivý zároveň. Jakože... ne zrovna ty, který jsem sem dala, ale občas jsou ty obrazy tak strašně děsivý. Ty jo. Jako koukat se do zrcadla, ty jo, někdy. A nebyl to úplně vtip, jak to možná znělo. Nevim, jakože byste řekly, že koušou. Trochu jako figuríny (okej, nemaj všichni fobii z figurín jako já).
Prostě jsme s Fien koukaly.
On totiž ten pán spolupracuje s Gaimanem.
Tak sme teda s Fien koukaly.
Píše i vlastní komiksy.
Tak sme s Fien... koukaly.
Počet komentářů: 1

Nějaká ta ozva (srdeční)

17. listopadu 2011 v 21:16 | Tvoje rybička |  Nepotřebné kraviny aneb trpím samomluvou
Dobrý večer
Asi bych měla napsat něco k dnešnímu výročí, ale... nějak mám pocit, že smysluplnost už se k týhle stránce dávno přestala hodit.
Počet nepíšících propisek v mém penálu stoupl na sedmnáct. Tak jsem si vzala jiný penál.
Nechala jsem si v něm jenom pár věcí z toho starýho. Například tužky, co psaly. A taky Francise od Fien. A tak. Je v tom děsná symbolika.
Dneska jsme byli demonstrovat. Trochu jsem fotila. Bylo to zajímavý. Ne, ty fotky vám neukážu, protože jsem fotila na film. A jak se znám, nechám je vyvolat tak v únoru.
Bylo to vážně fajn. Ale je fakt, že se po těhle akcích cejtim vždycky trochu.. střízlivě. Protože vidim, že si na tom dělaj reklamu určitý skupiny, který s tim nemaj společnýho ale lautr nic a akorát to shazujou před zbytkem národa. Protože vždycky vidim, že i ten nejuvědomělejší dav jásá zejména po zesměšňování, nebo velkejch slovech. Protože lidem jde o to, věci pojmenovat a pak si na ně vytvořit názor, bez ohledu na posuny v obsahu. Vždyť už to věděla i Julie a to je pár set let zpátky...

Už mě ta politika neba. Je taková maličkatá.
A když o ní mluvim, tak si připadám "nějaká moc chytrá".

Je tolik krásnejch věcí na světě a člověk musí řešit takovýhle blbosti.
Takovejch krásnejch věcí..
Třeba tohle. Nevim, prostě se mi to líbí. Vůbec tvorba toho kluka. Nebo taky Metteorwy.
Nebo tohle. Slyšela jsem to na Pražskym jaru a byl to ten nejkrásnější koncert vážný hudby, na jakym jsem kdy byla. Takový to - asi jsem umřela. Bohové, já jsem asi umřela. Máte pocit, že neexistujete, když se všechno slije dohromady v tomhle. Včetně vás. Nic jinýho už pak neni. Ty jo, možná to tak je. Ale kdo by potom poslouchal?
Ježíš a nebo tohle. Takovejch krásnejch věcí...

Nejsem si moc jistá, co se děje, ale mám pocit, že mám zase barevný oči. Je to jakože ten pocit, chápete. Mít barevný oči, je nejdůležitější na světě, ty jo. Máte barevný oči? Barevný.
Počet komentářů: 1

Dva kluci

30. září 2011 v 12:39 | Floyd |  Praštěné povídky potrhlého parašutisty
Na návsi takhle jednou byli dva kluci a ti se prali. Oba si mysleli, že ten druhý si začal, tak bylo správné se prát. Oba si mysleli, že ten druhý si začal, a tak se prali už napořád.
Nakonec umřeli a a byli pohřbeni na náklady obce do společného hrobu.
Počet komentářů: 2

Unesu tolik, co sama vážím

26. září 2011 v 12:14 | Krkolomná kremrole |  Nepotřebné kraviny aneb trpím samomluvou
Hurá! Máme tu podzim.
Většina lidí má na co nadávat, já mám z čeho se radovat, tedy jsme všichni šťastni.
A já mám jako bonus i na co nadávat, protože jsem nemocná. Hurá!
Dneska jsem měla mít první doučování angličtiny a dokonce už jsem začala nacházet jakousi koncepci výkladu present perfect, kterou bych mohla nějak aplikovat, jenže pak si imunita vezme dovolenou a svýho krku můžu mít tak akorát po krk.
Je hrozně legrační, že některý stromy už zlátnou a červenaj a v naší zahradě na chatě pořád ještě zrajou maliny.
Jestli už jsem se vyléčila ze lkaní nad bídou tohoto světa? Ale kdež, ještě jsem přece neumřela. Každej večer kolem sedmý se ta nemoc může obnovovat, i když ne každej večer k tomu skutečně dojde, každopádně zprávy jsou pořád stejně blbý. Asi se začnu dívat na zprávy na nově, kde v rámci manipulace selektivní pamětí uzavřou dvacet minut krádeží, vražd a korupce reportáží o koťátkách, která vychovává lenochod, nebo lenochoďátkách, která vychovává leguán. Tato šokující informace vám dozajista vyžene z hlavy chmury.
Krom toho, Wintersonová praví "Unesu tolik, co sama vážím." A Atlas ten svět nakonec vážně položil.
Takže - můžu tvrdit, že neunesu tenhle svět? Nebo jenom, že neunesu sůj postoj k němu? Všichni neseme pouze sami sebe. Až na mravence, ten unese desetinásobek své váhy. Mravenci nesou nás všechny.
Nevšímejte si těch keců, jsem nemocná.
Kdybych se naučila všechny jazyky, který se učim, byla bych génius. Obávám se ale, že skončím u toho, že budu umět tak nějak anglicky, česky a pozdravit nebo poslat do háje několik dalších národností. Podívejte, jak vypadá moje němčina.
Me llamo Petra. Y tu? C'omo te llamas? (To nebyl příklad, to je španělština.)
Myslím, že budu muset jít uvařit těstoviny.
Koukám z okna a Atlantovo někdejší břímě vypadá moc hezky. Svět nejsme jenom my, ale možná bychom si měli uvědomit, že svět jako lidstvo ano. Řekněmež... Svět se nezmění, když se budeme chovat, tak, jak to očekává. Řekněmež... chováme se nějak, byť víme, že je to špatné, protože svět už takový je. Ale my jsme přece taky svět ne? Takže to prostě zůstane stejný, protože to takový je teď. Je to legrační. Ne, je to smutný.

Předevčírem to bylo 20 let od Nevermind. Never mind.
Umřel pan Vávra. Asi tejden nebo dva předtim jsem si v knihovně půjčila dvd Kladivo na čarodějnice. Náhoda? Osud? Hlavový nerv kokršpaněla?

Jsem Roland. Pořád ještě žiju. Pořád.
A když neseme na zádech svět, jediný co neseme jsme vlastně my sami.
Huhú těžká filosofie, pozór.
Nenesu svět, nesu teď pouze břímě jakéhosi viru či bakterie a hodlám se ho zbavit. A protože opět okecávám okecané a jenom čekám, kdy mě někdo označí za Myšpulína (jako kdysi v Rudolfinu), jdu si dát čaj s medem a uvařit těstoviny.

Hezký podzim, vážení :-)
Přidat komentář

Rozdáváme sušenky!

25. srpna 2011 v 12:37 | Floyd |  Nepotřebné kraviny aneb trpím samomluvou
Buuhahaaa
Není nad to otevřít článek nesmyslným citoslovcem.
Tak jak se máte? /Deset let se neozvala a teď frajeří, jak kdyby se nechumelilo. Ale ono se technicky vzato vážně nechumelí, spíš naopak je vedro jak v tanku... tanky mě zase přivádí k nedávnému výročí. Ty asociace! /
Já se mám celkem fajn, poslouchám blues s pohledem s/Sedícího b/Býka a snažím se začít něco dělat, nebo se alespoň psychicky připravit na to, co všechno dělat muset budu. (to je fakt divnej slovosled, kdyžtak mě opravte.)
Byly jsme s matkou ubu na LIDIcích. Bylo to celkem vtipné. Přivedlo mě to na nápad na takový zamyšlený článek, jenže se na to asi vykašlu, protože bych se zase vyjadřovala a to vždycky akorát dopadne špatně...
Protože prostě.. jsem zjistila (už poněkolikáté a určitě to zase zapomenu), že na internetový diskuze lidi nechoděj, aby se něco dozvěděli, nebo se zamysleli nad názorama ostatních, ale jdou tam, aby se měli kde vyvztekat. Oni si prostě přečtou perex z článku, za pět minut si vycucaj z prstu názor a pak sou schopný se za něj do krve hádat a když s nima nesouhlasíte v jedný větě, tak vás naprosto rozcupujou a označej vás za komunistu a ještě vám podsouvaj, že se vám líbí koncentráky (to se mi fakt stalo :-D ) (ale teda zrovna s lidma, který měli pravděpodobně názor starší pěti minut, takže alespoň tak).
Ale víte co, já jim nic nevyčítám, protože blbá jsem já. Protože oni tam choděj proto, aby se pohádali, oni jsou si navzájem vděčný za to, že ten druhej provokuje, tam nejde o diskuzi, to dělali naposledy někdy v antice, tam se dou lidi vyblbnout a nikdo prostě nemá právo jim to kazit.
Takže když mě uvidíte, že se snažim někde přispět komentářem, tak mi uřízněte ruce okamžitě. Ne, to bych nemohla hrát na klavír, odpojte mě od internetu alespoň na půl roku a pak mě resuscitujte, až budu chcípat na nedostatek facebooku.
Protože já vim, že za tři měsíce to zase udělám a zase mě z toho trefí :-D Protože jsem prostě adolescent a adolescenti nemaj na práci většinou nic jinýho, než bejt nevyrovnaný, hloubat nad svými nestabilními city a všemožně se vyjadřovat, já si to uvědomuju. Akorát mě zaráží, jak dlouho někomu ta adolescence vydrží.
Ale možná že ten článek i napíšu.
:-D
Je vážně krásně, takže se na vás za chvilku vykašlu a půjdu někam ven.
Byli jsme v Krkonoších, kde jsem těžce sportovala (chápete to?? já :-D ) ale celkem mi to zvedlo sebevědomí, protože jsem zjistila, že jsem o něco menší dřevo, než jsem myslela.
Cítila jsem se dost jako aristokrat (vidíte to, byla bych špatný komunista :-D ), protože jsme byli v takovém epic hotelu, měli jsme každý den v ceně plavání v takovym menšim aquaparku a taky fitko, ale tam by mě nedostali, protože už bych pak nevypadala jako intelektuál.. ne, mě jenom to místo tak nějak děsí, mám k němu respekt a nepletu se mu pod nohy :-D
Byla to nějaká děsně slevová akce, takže ani nejsme v bankrotu.

Takže... copak nám přineslo toto léto?
Další kurz u Paula s K. Angličtina plus bžunda. Plus vaření. Plus beach volley, plus Fox, plus Harry Potter!
Jedno menší Krytové soustředění plus Fieniny narozky a chleba.
Jeden větší Kusturicův koncert, plus naprosto dechberoucí Vrelo. Plus (nebo spíš minus) nějaká ta magistrátní sebeprezentace.
Jedna knížka surrealistických povídek s ženiálními ilustracemi.
Jedno rozhodnutí a v návaznosti na něj jeden zapůjčený dokonalý kinofilmový Canon.
Jedno definitivní rozloučení s veselým mágem.
Jedna pouť, plus jedno divadlo s mými bratranci a sestřenicemi, plus jeden koncet duchovní hudby v barokním kostele, plus svíčková.
Jedna Historie britských králů z 12. století, stále ještě nedočtená, ou áááj sak.
Jeden nalezený čtyřlístek.

Nějaká reklama po levé straně na mě teď mává tisícovkou a mně dochází, že vzhledem k nadcházejícím událostem bude celkem problém zachovat něco ze své Pražskojarní výplaty. Ale co naplat. A za plat. A zaplať pánbůh, že ten článek už končí!

Le voyage dans la lune je nejlepší na světě.
Bye
Počet komentářů: 2

Kam dál